Fotbal - zábava davů

Něco málo o gólech

Góly, jak každý ví, jsou kořením fotbalu. Jak to ale dopadne, když je jejich počet domlouván značně amatérsky již před zápasem, to již posuďte sami…

Gólové hody

Znak Fotbalového svazu JugoslávieZápas se odehrál v Jugoslávii. V červenci roku 1979 se v našich novinách objevila zpráva, kterou se hodí ocitovat celou:

„Velkým skandálem se skončilo poslední kolo okresních fotbalových mistrovství Ochridského okresu. O první místo bojující mužstva Ilinden a Debarica vyhrály totiž svoje zápasy s neuvěřitelným skóre - Ilinden nad Gradinarem 139:0 a Debarica nad Mladostí 87:0. V prvním zápase dal Špakorovski 59 branek, ve druhém Crkovski 29! Fotbalový svaz Makedonie vynesl velmi přísné tresty a hráče a funkcionáře vzpomenutých čtyř mužstev doživotně distancoval. Podle rozhodnutí svazu se všechny čtyři kluby rozpouštějí, jejich hráče vyškrtli z registrace a funkcionáři mají doživotní zákaz jakékoliv sportovní činnosti. Současně svaz navrhl komisi rozhodčích, aby případně potrestala soudce a delegáty obou střetnutí.“

Podobná situace se zopakovala v Indii. V roce 1983 se v třetí lize hrály závěrečné zápasy. Mužstva Kalkaty a Ibamu bojovaly o záchranu a na udržení se v soutěži potřebovaly body i skóre. Podle toho se hrálo. Kalkatští fotbalisti rozstříleli svého soupeře 80:0, ale jejich soused z konce tabulky až 144:0. Případem se pohotově zaobírala Indická fotbalová federace. Výsledky anulovala a všechny čtyři zainteresované mužstva přeřadila do nižší soutěže.

Karl Heinz RummeniggeZa podobnými rekordními, ale zároveň spekulativními výsledky nemusíme chodit ani do Indie či Jugoslávie.

„V neděli, v posledním kole mistrovství Nitranského okresu ve fotbale, se mělo mezi Družstevníkem Lehota a Družstevníkem Sládečkovce rozhodnout o postupujícím do 1.b třídy,“ psal roku 1973 deník Šport. „Lehoťani měli postup téměř zabezpečený, potřebovali jenom dva body ze střetnutí na domácí půdě s Družstevníkem Svätoplukovo. Zápas vyhráli 3:2.  Také Sládečkovce hráli poslední zápas doma. Na postup však potřebovaly také dva body a třetímu celku v soutěži Iskre Horné Kršany nastřílet 25 gólů. Zápas se skončil vítězstvím Sládečkovců 23:0. Výsledek potvrdil i rozhodčí… Po konzultaci s domácími funkcionáři opravil v zápise o střetnutí stav na 25:0…“

Vysoká vítězství bez zrnka podezřívání se dosahují zejména v mládežnickém fotbale. Za všechny alespoň příklad z NSR. Těsně před rokem 1980 dosáhli výsledku 31:0 žáci Lippstadtu v zápase s Bad Westernkotten. V tomto střetnutí poprvé zazářila hvězda Karla-Heinze Rummeniggeho. Z 31 gólů dal sám 16 a v celé sezóně žákovských mistrovství jich nastřílel 96.

Stávají se ale i takové věci, že se hráči jednoho klubu netrefí a netrefí…

Například v roce 1976 se na čele anglické první divize nakrátko překvapivě osadil Middlesbrough, kterému po čtvrtstoletí balancování mezi neúspěchy a průměrem stačilo na úspěšné ligové tažení dát v jedenácti zápasech osm branek, protože znamenaly Znak FC Middlesborough 15 ligových bodů (tehdy se ještě počítaly za vítězství 2 body). Divákům se takový antifotbal přirozeně nelíbil a nelíbil se ani sportovním komentátorům. Zpravodajové deníku Daily Mail jednou namísto komentáře napsal:

„Dnes jsem se nešel podívat na zápas Middlesbroughu. Zůstal jsem raději doma. Díval jsem se na čerstvě natřený plot, jak na něm schne barva. Bylo to o mnoho zajímavější, než fotbal v podání Middlesbroughčanů.“

S míčem se dají dělat nejrůznější kousky. Fintičky, parádičky, otočky „na pětníku“, milimetrové přihrávky a nebo se z něj dá také udělat smrtící zbraň…

A míč trhal sítě…

Znak Slávie PrahaDiváci ze starší generace nejednou povzdechnou, když padne branka po tvrdé střele: „To byla bomba, až se roztrhla síť!“ Přirovnání je zdánlivě přitažené za vlasy, ale ať už je tak nebo onak, utajuje v sobě fotbalovou historii. Je to skutečně tak, kdysi fotbaloví kanonýři trhali sítě.

Ještě před první světovou válkou hrála v Přerově pražská Slávia. Vyhrávala už 12:0, když se domácím fotbalistům podařilo dát branku. Dát Slávii gól byla velká sláva, proto se diváci začali škodolibě usmívat. Nato Košek získal míč, prokličkoval se protihráči a poslal na bránu takovou bombu, že protrhla síť a zastavila se až na břehu Bečvy.

Henrik MartynaFotbalového „trhače sítí“ měli také v Polsku. Byl jím předválečný hráč Legie Varšava a reprezentačního mužstva Henryk Martyna, obránce s dnes netypickou fotbalovou postavou - měřil 165 cm a vážil 90 kg. Fotbalové legendy mu přisuzují střely, které odnášely do brány míč i s brankářem.

Právě pocity takového brankáře pocítil španělský brankář Zamora na vlastní kůži. V zápase Československo - Španělsko v Praze 15. června 1930 vidělo asi 30 000 diváků v jeho síti dva zajímavé góly. Zamora Jeden zaznamenal Antonín Hojer z pokutového kopu, když Zamora poskakoval v brance, aby znepokojil střelce (to bylo v té době povolené), druhý František Svoboda bombou asi z dvaceti metrů. Diváci se skutečně po střetnutí hodinu shromažďovali za Zamorovou brankou, aby na vlastní oči viděli roztrhnutou síť. „Franci“ Svoboda byl kanonýrem, z kterého měli brankáři strach. Měl na to také tělesné předpoklady: byl samá šlacha a sval - a přitom vážil 106 kilogramů!

Při hodnocení dosažené branky se nejčastěji posuzuje umístění míče, jeho rychlost, přesnost koncové přihrávky a další. Někdy je to ale celkem zbytečné, neboť některé branky bývají jen k smíchu. Útočníci třeba „vyšachují“ obranu, udělají z brankáře „solný sloup“ nebo mu naopak dají „jesličky“. Pak je tu ještě jedna sorta gólů a to

Kuriózní góly

Hráč GAK GrazDějiny fotbalu registrují nejrůznější góly - šťastné i nešťastné, hloupé i šibalské. Vůbec nejhloupější, jak se vyjádřil dobový sportovní tisk, dostal jugoslávský brankář Zoran Mišič, který chytal v sedmdesátých letech za rakouský klub GAK Graz. V ligovém zápase s Wackerem Insbruck vyhrávali domácí do poločasu 1:0. Když se začínal druhý, hned po rozehrání hosté vyrovnali stav střelou z poloviny hřiště. Ukázalo se, že Mišič se jednoduše „zapomněl“ v kabině.

Nechoďme daleko. V roce 1966 Brankář Dinama Záhřeb Mutak zneškodnil soupeřovu střelu, jenže při zákroku mu spadla čepice a odletěla mu za brankovou čáru. Mutak s míčem pod rukou vykročil za čapkou, a tak poté, co s míčem překročil brankovou čáru, rozhodčí odpískal gól.

Znak Hajduku SplitA ještě jednou z Jugoslávie. Do kategorie hloupých gólů patří také ty, které dali brankáři sami sobě hned po rozehrání. Například Radomir Vukčevič z Hajduku Split překonal Radomira Vukčeviče z toho stejného klubu (jednodušeji - sám sebe) tak, že při pokuse rychle vyhodit míč volnému obránci se mu sesmekl z rukavice a odkutálel se do branky.

Střelcem dalšího kuriózního gólu byl - vítr. Stalo se to na podzim roku 1980 v zápase švýcarské juniorské ligy Dotzingen - Bözingen. Brankář domácího družstva Kurt Haas vyhodil míč spoluhráčům stojícím blízko šestnáctky, prudký vítr ho však vrátil zpět do pokutového území, tak se odrazil od země a s novým náporem větru přeskočil brankáře a skončil v síti.

V zápase belgické prvoligové soutěže KSC Lokeren - Beerschot Antverpy v roce 1984 hosté vyhrávali již 3:2. Když tu domácí Nijskens vystřelil a míč směřující do autu se od rozhodčího odrazil do branky. Gól samozřejmě platil a začala se prudká výměna názorů. Výsledek sporu byl rovněž kuriózní. Střelec - rozhodčí vyloučil tři hráče a sedmi ukázal žlutou kartu za protesty.

Špatně pochodil roku 1973 brankář Manninen v městě Kaalevara ve Finsku. Ve střetnutí dvou čtvrtotřídních jedenáctek bylo domácí mužstvo očividně lepší a vyhrávalo 9:0. Hráči Kaalevary se z vítězství s nulou na vlastním kontě radovali, jenom brankář byl nešťastný. Právě brankářská nečinnost mu přinesla problémy a bolest. Somrzlinami nohou - protože zápas se hrál v oblasti polárního kruhu - ho museli převézt do nemocnice.

Jsou to jediné branky, při kterých střelce nezakryje chumel rozradostněných hráčů. Jsou to branky smůly, branky, které bolí, zejména když rozhodují o výsledku.

Vlastní góly

Chris NichollNejvíc „vlastňáků“ za jednu sezónu dali zatím Argentinec Pedro Berenguero a Angličan John Brown - oba po 11. Berenguero z Buenos Aires je nastřílel v roce 1973, kdy dosáhl celkem 15 gólů, protože se čtyřikrát trefil i do správně branky.

Stoper Johnny Brown z klubu Trenton Welfare si z jedenácti vlastních gólů nedělal těžkou hlavu. Když se ho zvědaví novináři ptali, jak na ně reagují ostatní hráči, odpověděl: „Spoluhráči se na mě nehněvají, jenom mne prosí, abych dal vlastní gól co nejdříve. Chtějí mít dost času na vyrovnání.“

Nesporně originální jsou vlastní góly, které se evidují v análech anglických profesionálních soutěží. Aston Villa - Dion Dublin V zápase první divize Aston Villa - Leicester City 20. března 1976 skóroval hráč Astonu irský reprezentant Chris Nicholl dvakrát do vlastní brány a dvakrát soupeřův náskok také vyrovnal. „Trenér mě po každém vlastním góle povzbuzoval, abych na něj zapomněl a usilovně dál hrál,“ řekl Nicholl po střetnutí, v kterém střelil všechny čtyři góly. „To mě povzbudilo a vždycky jsem vyrovnal.“

Kromě nejrychlejších branek se evidují i nejrychlejší vlastňáky, takže vám mohu říct, že nejrychleji „dosáhl“ vlastního gólu 21. března 1976 Peter Johnson z klubu Chasham United. Ve střetnutí v jedné z amatérských anglických lig s Wycombe Wanderers ho dal  vlastnímu brankářovi již pět sekund po rozehrávce.

Zdá se, že nejvíc vlastních gólů padá v Itálii. Znak AC Milán Například v prvních 18 kolech nejvyšší soutěže v sezóně 1982/1983 jich zaznamenali 22. V ligovém střetnutí AC  Milán - AC Turín (0:4) roku 1946 všechny branky hostí vstřelili domácí obránci. Také to je svéhlavý, možná neopakovatelný fotbalový rekord.

U nás díky vlastnímu gólu, a to tři minuty před koncem, přišli o prvoligové body fotbalisti Sklo Unionu Teplice v zápase s Interem Bratislava na jaře 1984. Teplický obránce Zbyněk Záveský poslal ze vzdálenosti 40 metrů takovou „malou domů“, že brankář Vladimír Počta na míč dosáhl až v bráně.