Fotbal - zábava davů

Něco málo o kartách

Žluté karty jsou udělovány za středně těžké prohřešky proti pravidlům. Oproti červeným, o kterých se budeme bavit později, jsou používány i v dosti kuriózních situacích…

Žluté karty

Do historie fotbalových rarit a rekordů se zapsal rozhodčí Antonio Garrido z Portugalska a řecký fotbalista Balis. Při střetnutí v Poháru UEFA mezi mužstvy Ipswich Town a Aris Soluň ukázal prvý druhému žlutou kartu už v 10. sekundě střetnutí.

Marc Liveric, americký fotbalista z Cosmosu New York, na jaře roku 1980 uviděl od rozhodčího žlutou kartu, i když nefauloval, nehrál úmyslně rukou, nehádal se, neprotestoval, jen se z radosti z dosáhnutého gólu - již čtvrtého v bráně Tampa Bay Rowdies - zavěsil na břevno. To Livericův projev radosti nevydrželo a přelomilo se. Stalo se to v 65, minutě hry. Než pořadatelé bránu opravili, uplynulo 27 minut. Potom Liveric dostal žlutou kartu - za zdržování hry.

Rychle a bez milosti uštědřoval žluté karty rozhodčí v utkání mezi mužstvy Tulsa a Minnesota Kicks v NASL. V průběhu úvodních 27 vteřin viděli varovné žluté karty tři hráči Minnesoty. I když po dalších dvou minutách uviděl žlutou kartu i trenér Minnesoty, Minnesota nakonec vyhrála 2:1.

Žluté karty jsou výstrahou, či spíše prosbou, aby se hrálo slušněji. Jenže velmi často jsou preludiem k vyloučení. Navíc v některých klubech jsou drženi fotbalisté, kteří na hřiště přichází teprve tehdy, když je potřeba sjednat si na hřišti respekt a zbavit se nejsilnějšího protivníkova hráče. Pak tak to dopadne, jak to již mnohokrát dopadlo…

Červené karty

Při utkání nižší španělské soutěže mezi mužstvy Lomba Tarragona a Macenda domácí dali ve 36. minutě gól. Hosté proti brance vehementně protestovali, reklamovali faul útočícího hráče, rozhodčí Ribadella byl však neoblomný. Nejdříve ukázal hráčům Macendy žlutou kartu, a když protesty neutichaly, jednomu za druhým ukázal deseti fotbalistům i červenou. Té se vyhnul jenom brankář, ale ani ten si už nezahrál, protože rozhodčí musel ukončit zápas.

Na to, aby mužstvo mohlo odehrát utkání, je potřeba mít v kolektivu nejméně sedm hráčů. Známe však několik případů, kdy se toto pravidlo nedodrželo. Jedno z prvních takových utkání viděli diváci 9. března 1924 v Bratislavě. Utkání I. ČsŠK Bratislava - ŠK Trnava odehráli hosté se třemi fotbalisty! Ostatní postupně odstoupili ze hry pro zranění anebo byli vyloučení.

Rekordně rychle byl na začátku 80. let vyloučen obránce Ammoniacci z italského druholigového klubu FC Palermo. V jednom utkání ho trenér poslal na hřiště jako střídajícího hráče. Jeho první kontakt s míčem a soupeřem posoudil rozhodčí jako hrubý faul. Následovalo vyloučení. Ammoniacci pobyl na trávníku jen jedenáct sekund. Tento výkon sotva někdo překoná.

Rychle odešel ze hřiště i anglický obránce Richey. V zápase Poháru UEFA FC Kaiserslautern - Stoke City se na trávníku objevil místo zraněného spoluhráče. Hned při prvním souboji o míč se srazil s domácím útočníkem Hosičem a tvrdou srážku završil boxerským úderem. Rozhodčí Angličana přirozeně vyloučil. Richey byl na hřišti jen dvě minuty a míče se ani nedotkl.

Nejvíc vyloučených hráčů v jednom zápase viděli diváci ve Španělsku. V roce 1972 se hrál zápas druhé ligy San Isidoro - Olympico Carante. Do konce utkání zbývaly jenom tři minuty, když obě mužstva projevily nespokojenost s verdiktem rozhodčího. Téměř všichni hráči ho obstoupili a usilovně mu začali vysvětlovat vlastní výklad pravidel. Rozhodčí zůstal neoblomný. Když hráče nedokázal přesvědčit po dobrém, se stoickým klidem začal ukazovat červenou kartu. Ukázal ji 22krát.

PeléTrochu odlišná situace, ale se stejnou fotbalovou pointou, se vyskytla roku 1975 v peruánském městě Arequipa. Minutu před koncem utkání domácího mužstva s nejmenovaným soupeřem byl stav 0:0. Po jednom z mnoha faulů vznikla na hřišti bitky, do které se zapletli všichni bez výjimky. Rozhodčí Octavio Osca se nezalekl, vytáhl červenou kartu a vyloučil všech 22 hráčů…

Největší výtržnost na hřišti při mezistátním utkání se stala krátce po MS 1958 ve Švédsku. Prvních třicet minut mezistátního utkání Brazílie - Uruguay sneslo měřítka nejkvalitnějšího jihoamerického fotbalu, ale potom se začalo na hřišti jiskřit a nakonec se rozpoutal hotový požár. První plamen se rozhořel před bránou hostů. Brazilský útočník Almir tvrdě atakoval uruguayského brankáře, ten mu nezůstal nic dlužný a k němu se přidal i obránce Leiva. Mezi kohouty skočil Pelé, jenže namísto zamýšleného uklidnění jen přilil olej do ohně. Rázem se bilo celé hřiště. Hráči, trenéři i náhradníci. Policie fotbalisty rozehnala až po deseti minutách gladiátorského intermezza teprve po použití slzného plynu. Rozhodčí Robles z Chile měl těžkou úlohu, ale nakonec přece jen určil čtyři viníky a vyloučil je. Ostatních 18 fotbalistů se nato změnilo na anděly. Na konci utkáni si dokonce půjčovali led a tekutiny. Brazílie zvítězila 3:1.

Jsou ale bitky a bitky. Když dá jeden hráč druhému takzvaně „přes hubu“, je to bitka nebo není? A co když hráč napadne rozhodčího? Je to napadení v ohrožení, když má být hráč vyloučen nebo pokus o vraždu? Ve fotbale se těmto situacím ale říká

Inzultace

Na více inzultací se přijde v nižších soutěžích, ale neschází ani v prvoligových zápasech. Na konci ročníku 1974/1975 se hrálo důležité utkání o setrvání v lize mezi Nitrou a Spartou. Zápas vysílala i televize. Jedenáct minut před koncem, když Sparta vyhrávala 2:1, z ničeho nic upadl postranní rozhodčí Čejka. Ukázalo se, že ho zasáhl kovový háček, vystřelený prakem či gumipuškou z obecenstva. Dále se již nehrálo, hlavní rozhodčí Jelínek odpískal konec zápasu pro inzultaci kolegy. Nitra prohrála kontumačně a s ligou se rozloučila. Spolu s ní opustila nejvyšší soutěž také Sparta…

Roku 1984 po zápase II. SNL Bukóza Vranov - Partizán Bardejov domácí diváci inzultovali všechny tři rozhodčí, ba i lékaře a trenéra hostů. Vranovu za to zavřeli hřiště na dvě soutěžní utkání a musel zaplatit 4 000 Kč pokuty.

Dnes to už neplatí, ale před patnácti - dvaceti lety jen ve druhé a třetí třídě fotbalových soutěží okresu Humenné zaznamenali v průměru každý rok deset inzultací rozhodčích anebo soupeřových hráčů. „Do takových Turovců,“ psalo se v Pravdě roku 1970, „se mužstva i rozhodčí bojí jezdit. Před jedním zápasem vítali hosty slovy: ‚Vyhrajete, prohrajete, všechno jedno - bitku dostanete.' Před koncem zápasu hnal opilý divák - v jedné ruce dýka, ve druhé kámen - útočníka hostů dolů vesnicí. Hráč měl naštěstí dobrou kondici…“ Článek končil takto: „V jiné obci byl redaktor okresních novin svědkem inzultace rozhodčího. Asistovala při něm mladá žena. Nejprve hodila do trávy svoje asi roční dítě, chytila do ruky šutr a hnala se za mužem s píšťalkou…“

Znak Notthighamu ForestJsou však i jiné případy. Je dobré si připomenout rekord v čistotě hry na hřišti. Patří Nottighamu Forest z Anglie. Déle než čtvrt století nemělo toto mužstvo jediného vyloučeného hráče!. Obdivuhodná série trvala od konce druhé světové války do listopadu 1971.

Tato hrubá hra se začala od jisté doby trestat i mimo hřiště a to nejrůznějšími způsoby. Jinak se trestá v Súdánu, jinak v Evropě. O těch nejzajímavějších důvodech k udělení trestu a o trestech samotných se dočtete v kapitole

Tresty šílencům či šílenců

V některých ortodoxních islámských zemích Afriky a Blízkého východu uznávají více fyzické než morální tresty. Například v Súdánu roku 1982 veřejně zbičovali nejmenovaného fotbalistu z klubu UM Rawada. Trest 25 ran bičem absolvoval přes přestávku mistrovského utkání pře vlastním obecenstvem. Důvod trestu: inzultace rozhodčího v předchozím zápase.

Girordens Bordeaux - Dragan PanteličPozoruhodný motiv k potrestání měli ve Francii. Spojuje se se jménem Jugoslávce Dragana Panteliče. Jako brankář mužstva Girondins Bordeaux neudržel svůj balkánský temperament na uzdě a na jaře roku 1982 při utkání s FC Lens kopnul do nohy postranního rozhodčího. Za tento přestupek dostal roční distanc. Vedení klubu se proti výšce trestu odvolalo, a když ve svazu nepochodilo, nastoupilo mužstvo v následujícím pohárovém zápase bez brankáře, přesněji - zastoupil ho hráč z pole. FC Nantes vyhrálo 6:0, ale lehké vítězství mu nestačilo, zároveň podalo protest na fotbalový svaz, že hráči a funkcionáři Bordeaux degradovali utkání a tým hostitelů. Francouzský fotbalový svaz stížnost důkladně vyšetřila uznal, že Nantes má pravdu. Zákonitě přišly tresty: Girondins muselo zaplatit 100 000 franků, předseda klubu nesměl rok vykonávat funkci a mužstvo vyloučili z nového ročníku francouzského poháru…

Tříroční - na evropské poměry vysoký - trest dostal v polovině roku 1980 belgický fotbalista Bortischon. Když ho rozhodčí za urážky svého kolegy na čáře vyloučil, dostal amok. Nejdříve začal strkat do rozhodčího, potom se pustil do spoluhráčů, kteří jej uklidňovali, cestou do kabiny udeřil diváka a napadnul správce stadionu a výbuch zuřivosti završil v bufetu, kde po prodavačce začal házet obložené chlebíčky…

Proti surové, brutální hře tvrdě zasáhli i ve Venezuele. Bezprostředním podnětem se stalo vystoupení venezuelské reprezentace v Montevideu v roce 1983, při kterém doplatil na zákeřnou hru nejlepší uruguayský fotbalista Fernando Moreno. I samotné venezuelské noviny o původci zranění obránci Torresovi napsali, že „běhal po hřišti jako rozzuřený býk“. Tisk i veřejnost naléhali na fotbalový svaz, aby konečně proti surové hře něco udělal. Funkcionáři svazu vymysleli originální recept: zrušili ligovou soutěž a nahradili ji pohárovou.