Fotbal - zábava davů

Něco málo o…

Nyní se možná divíte, proč tentokrát chybí téma této části. Co tam ale napsat? Na světě je mnoho různých sportů, které z fotbalu vyšly, ale moc společného s ním nemají. Nebudu se však zmiňovat o jejich nejznámějších odnožích, jakými jsou kupříkladu americký, galský, australský či z bližších nejrůznější formy halové kopané.

Autofotbal

je po americkém nejnebezpečnější a nejostřejší forma fotbalu. Začal se hrát na konci šedesátých let. Nejvíc přívrženců má v USA, Francii, NSR a Brazílii. První mezistátní autofotbalové utkání se uskutečnilo v roce 1978. Na širokém asfaltovém náměstí ve Stuttgartu v NSR se střetli domácí reprezentanti s Francií. Zápas trval 2 × 30 minut. Každé mužstvo mělo po čtyřech hráčích. Autofotbalisti seděli za volanty starých, vysloužilých, všech skleněných součástí zbavených volkswagenů. Pokutové kopy se „kopali“ - aby byla dodržena parita a podpořená reklama - na francouzských simkách. Autofotbal se hrál s míčem o průměru 60 centimetrů. Při utkání každé auto spotřebovalo okolo 15 litrů benzínu.

Anglický autofotbal se začal rozvíjet okolo roku 1972. Pravidla hry jsou čistě fotbalové, jen hráči sedí v autech po dvojicích: jeden se věnuje řízení a druhý pomocí rakety hraje fotbal.

Brazilský autofotbal je o dva roky mladší. Vášeň k němu vyvolaly úspěchy Emersona Fittipaldiho na závodech formule 1. Narodil se v Rio de Janeiru a jeho okolí. Hraje se na řádném fotbalovém hřišti. Každé mužstvo má pět hráčů. Auta jsou barevně odlišené a očíslované. Fotbalový míč má hmotnost 11 kilogramů a průměr 120 centimetrů. Branka se uznává jedině tehdy, když autofotbalista dopraví míč do branky přední částí auta. Na regulérnost utkání dohlíží rozhodčí, který se pohybuje podél postranní čáry hřiště.

Brazilský autofotbal prožíval konjunkturu v letech 1975 -1979. Hrál se i na volných prostranstvích na periférii Sao Paula bez fotbalových pravidel. Když si ve třech měsících vyžádal dvě oběti a desítky vážně zraněných hráčů, otcové města tento extravagantní sport zakázali.

Motofotbal

byl velmi oblíbený v Sovětském svaze. Je to vlastně fotbal na motocyklech. Od roku 1965 se nejlepší mužstva scházejí na mistrovství země. Nejprve se hrál jen v zimních měsících, ale již několik let je i letním sportem, oblíbeným především v Ázerbajdžánu, Estonsku, Litvě, Uzbekistánu a na Ukrajině. Motofotbal si získal místo i na Všesvazové spartakiádě národů v SSSR.

Sovětští motofotbalisti se pokládali za nejlepší hráče této fotbalové modifikace v Evropě. Roku 1983 se stali podvanácté vítězi motofotbalového Evropského poháru. Ve finále porazili tým NSR 6:5. Kromě SSSR získali pohár už jen hráči Francie. Poměrně populární je i v Bulharsku, NDR, Velké Británii a Nizozemí. Za zemi zrození se považuje Francie., kde měl tento novodobý sport premiéru již v roce 1929.

Motofotbal se hraje na speciálně upravených motokrosových motocyklech. Mají povolený objem 250 ccm, brzdy na každé straně a jen dva rychlostní stupně, přičemž motofotbalista dosahuje maximální rychlost 90 km/h. Hráč může kopat do míče, hlavičkovat, ale platí branka i z „kopačky“ motocyklu. Brankáři je dovolené při chytání míče vyskočit z motocyklu. Jinak jsou pravidla totožné s fotbalovými. Motofotbalové družstvo tvoří jeden brankář a čtyři hráči v poli. Kompletní družstvo má sedm hráčů a dva náhradníky. Hraje se na řádném fotbalovém hřišti s míčem o průměru 70 centimetrů.

Trunkball

je sloní fotbal a je oblíben především v Thajsku. Je součástí slavností, na kterých se pravidelně pořádají i zápasy v přetahování; proti cvičenému slonovi nastoupí sto mužů. Žádný jiný sport ani zábava, mezi nimi i tak diskutabilní jako kohoutí zápasy, nedokáží přilákat do hledišť tolik diváků jako tyto slavnosti a trunkball.

Hlavními aktéry trunkballu (z angl. - chobot + míč) jsou sloni, zvířata silné a vnímavé. obratné a vytrvalé, zvířata, kterým navíc nechybí smysl pro soutěživost. Utkání probíhá na řádných, i když málo udržovaných prašných hřištích. Hraje se 2 × 30 minut. Na hřišti nikdy není jedenáct hráčů, protože by si navzájem zavazeli, a co je nejhorší, prach z udupaných hřišť by znemožnil sledovat zápas. Hráči jsou sloni, které hrají fotbal choboty. Na slonech, v Thajsku posvátných zvířatech, sedí jezdci a nejčastěji troubením je pohánějí ke hře.

Fotbal na koních

se hrává v Maďarsku. S míčem však nehrají zvířata, ale jezdci. Aby na něj dosáhli, je vysoký téměř jako kůň. Obdoba fotbalu na koních se pěstuje i v některých západních zemích. Tam se nazývá pushball.

Fotbal na koridě

se zase hraje ve Španělsku. Zajímavé je, že se hraje bez míče - přesněji, za míč je považovaný býk. Mezi sebou bojují dvě mužstva se šesti hráči. Jejich úlohou je pohyby těla přinutit zvíře, aby proběhlo přes brankovou čáru protivníka. Takový okamžik se považuje za gól.

V Mexiku roku 1970 zase vyzkoušeli jiný fotbal, jakýsi koridobal. Prvních dvacet minut se hraje normální fotbalové střetnutí. Potom se na hřišti objeví býk. Úlohou hráčů je hrát klasický fotbal v přítomnosti rozzuřeného zvířete. Každý dosáhnutý gól má od této chvíle basketbalovou hodnotu - počítá se za dva.

Skifotbal

aneb fotbal na ledě začali v roce 1971 hrát v kanadském městě Barrie. Brány i hřiště bylo o polovinu menší než na skutečném fotbalovém hřišti. „Fotbalisti“ nastupovali k utkání v originálních kopačkách - byly jimi slaměné sandály. Pro namáhavost a časté pády se utkání hrálo jen 2 × 20 minut.

Část fotbalových modifikací je extravagantní, tvrdá, brutální, část z nich vzbuzuje úsměv. Některé jsou zase velmi zajímavé. Ať tak či onak jsou však chválou fotbalu. Protože napodobovaný je jen ten, kdo je slavný.