Fotbal - zábava davů

Něco málo o stadionech

Snad odpustíte, že budu skoro celou kapitolu věnovat jen dvěma stadionům.

Stejně jako slavnému anglickému dramatikovi Williamu Shakespearovi dávají literární historici, básníci, spisovatelé či kritici desítky jmen a příjmení, tak podobné bohatství zdobí i fotbalový chrám par excellence - Maracana. Když si odmyslíme náš Spartakiádní stadion na Strahově a jezdecké superstadiony starých Římanů z prvních třech století našeho letopočtu, ta ještě roku 1985 to byl největší stadion na světě. A také nejmodernější, jak tvrdí Brazilci.

Maracana

O Maracaně je možné vyslovit jenom jednu velkou pravdu: Maracana je Maracana. Nemohli ji postavit nikde jinde než v Brazílii, kde je fotbal povýšený na novodobé náboženství, kde se přijímá jako opium a kde se bere za celoroční karneval. jen voda, vzduch, sůl, káva a samba tu znamenají víc.

Fotbalový stadion MaracanaStadion, která je hned po Pelém druhým nejznámějším fotbalovým pojmem Brazílie, začali stavět 10. srpna 1948. Přes skeptické předpovědi odborníků ho postavili v rekordně krátkém čase: za 22 měsíců a 27 dní. Na jeho výstavbu potřebovali půl milionu pytlů cementu a 87 000 kilometrů železných tyčí, které zpevňují pilíře, tribuny a střechy. Jen ze železa, použitého na výstavbu Maracany, by se dalo vyrobit pevné zábradlí ovinuté kolem celé zeměkoule.

Trávník fotbalové Maracany je věčně zelený. Má rozměry 110 × 75 m. Ve dne v noci, když ho osvětluje 220 reflektorů s jednotlivým výkonem 1 500 wattů, kropí trávník polévací zařízení. Drenáž pod trávníkem je tak perfektní a účinná, že na hřišti ani při bouřkách nejsou kaluže vody.

Maracana je fotbalový skvost. Architekti při jeho projektování počítali snad se vším. Aby krotili temperament jihoamerických diváků, zapojili do služeb dobré věci psychologii barvy a natřeli sedadla na světle modro. Nespoléhal samozřejmě jen na to. Proniknutí na hřiště brání především široký a hluboký příkop, kterou je možné za pět minut naplnit přívalem vířící a hučící vody. Pokud není stadion přeplněný, pohodlně se do něj vejde 163 523 sedících diváků. Když je větší zájem o střetnutí, betonové sedadla se změní na místa na stání, a tak se kapacita stadionu zvětší až na 200 000 diváků (u nás stěží 50 000). Většina míst se nachází na krytých tribunách. Na stadionu je 30 kabin pro televizní a rozhlasové komentátory a 4 rychlovýtahy, z nichž jeden slouží vždy výlučně jenom novinářům. Telefonní ústředna na stadionu má 110 linek. V roce 1973 bylo na stadionu 69 hygienických zařízení, 98 pokladen na prodej vstupenek a 88 turniketů na kontrolu počtu diváků. Součástí Maracany je také pošta, 46 restaurací a 130 barů. Pod západní tribunou je i hotel se sto postelemi. Fotbalisté mají k dispozici pět luxusních šaten, takže zároveň se může chystat na zápas až pět mužstev. Hráčům slouží i perfektně vybavené masážní místnosti, finské sauny a lékařské ambulance.

Největší množství lidí se na Maracaně sešlo při finále MS 1950, při kterém domácí prohráli s Uruguají. Na Maracaně se tehdy tlačilo 203 849 diváků, což někteří statistici pokládají za světový rekord v návštěvnosti jednoho fotbalového utkání. Podle jiných pramenů toto finále vidělo „jen“ 173 830 platících, ale i tak patří prvenství v návštěvnosti Maracaně: utkání Brazílie - Paraguay roku 1969 sledovalo 183 000 platících diváků.

V sedmdesátých letech správa stadionu Maracanu upravila. Především z bezpečnostních důvodů upravila její kapacitu nejdříve na 178 000 a na začátku osmdesátých let dokonce na 155 000 diváků. Maracana tak ztratila i charakter čistě fotbalového stadionu. Například v červenci roku 1983 se na ní uskutečnilo volejbalové střetnutí Brazílie - SSSR, které vidělo 95 000 diváků. V tom stejném roce se krátký čas dokonce uvažovalo o zavření stadionu, protože i přes úpravy nevyhovoval zpřísněným bezpečnostním předpisům. Nakonec se ale dala přednost rekonstrukci. Jak oznámily světové agentury v srpnu 1985, po rekonstrukci se počet míst v hledišti sníží na 128 120. Tím největší stadion na světě přestane být největším. Jeho místo zaujme stopadesátitisícový chrám Murumbi v Sao Paulu.

Největší oslavy přežila Maracana 19. listopadu 1969, kdy fotbalový král Pelé vstřelil svůj tisící gól. I když padnul z pokutového kopu, diváci zpívali, tancovali a plakali. Událost je zvěčněná na další pamětní tabuli na stadionu (další čytři jsou na památku pěti titulů mistrů světa - z roku 1958 ve Švédsku, 1962 v Chile, 1970 v Mexiku, 1994 v USA a 2002 v Japonsku a Jižní Koreji).

Za třicet let historie Maracany byly přerušené jen tři utkání pro poruchu v dodávce elektrické energie a jeden pro průtrž mračen. Voda zaplavila nejen Maracanu, ale i její okolí do výšky jednoho metru. Auta parkující nedaleko stadionu odnesl živel stovky metrů od Maracany a některé se už nikdy nenašly. Po neúspěchu na MS 1950 to byla druhá trpká chvíle Macarany. Třetí přišla po oslavách 30 let stadionu v roce 1980, kdy Brazílii poprvé porazila reprezentace SSSR.

Dodnes je v Brazílii registrováno oficiálně 5 000 stadionů. Přesně 308 uznala FIFA za takové, že se na nich můžou uskutečnit mezinárodní zápasy.

Tolik nejslavnější stadion na světě. Ale i v Evropě je jeden fotbalový chrám, který se vypíná slávou nad všechny ostatní. Je historicky významný i pro naši kopanou. Je to fotbalový stadion ve

Wembley

Fotbalový stadion ve WembleyNejslavnější evropský stadion se otevíral v roce 28. dubna 1923 finálovým zápasem anglického poháru. O utkání projevilo zájem více než 200 000 lidí, ale kvůli bezpečnosti se prodalo jenom 126 047 vstupenek. Přesto do hlediska vtrhlo dalších 25 000 diváků, kteří čekali na vstupenky před hlavní bránou stadionu. Od té doby se ve Wembley neprodává více než 100 000 vstupenek a navíc stadion chrání více než tisíc policistů.

Maracanu proslavila architektura, Wembley zase hrací plocha. Ódu na tento trávník napsal i Ivo Viktor, jeden z nejlepších brankářů v československé historii:

„Byl jsem ve Wembley poprvé. Stadion byl ještě prázdný, tady se žádné předzápasy nehrají. Ani osvětlení ještě nebylo zapnuté, svítilo jen několik reflektorů. Hned jsem cítil, že jsem na tom správném stadionu. … A ten trávník! U čáry rovný jako v hloubce pole, v bráně jako na hranicích šestnáctky. Hledal jsem nějaký kaz, nějakou chybičku nebo nepravidelnost. Nic jsem ale nenašel. Člověku bylo až líto, chodit po takovém trávníku v polobotkách a už vůbec ne odrážet se od něho kopačkami, jejichž kolíky se zarývají proklatě hluboko… V té chvíli se zřejmě v mém podvědomí rodilo to, co jsem celý zápas dělal a za co mi publikum tleskalo: vyrýpané kousky trávníku jsem vracel na jejich původní místo.“

V zápase jsme nakonec uhájili čestnou remízu. A proč čestnou? Angličané na svém „národním“ stadionu neprohráli třicet let. Z dnešního pohledu je zajímavé, že je o neporazitelnost připravil tým Maďarska, který tu pokořil hrdý Albion 6:3.

Dnes již ve Wembley je fotbalu celkem málo. Až na několik mezinárodních a pohárových střetnutí je tento stadion používán i na nefotbalové akce - v posledních letech zejména na ně. Konají se tu mistrovství světa v ploché dráze, zápasy ragby, mezistátní zápasy v pozemním hokeji žen, při kterých se hlediště zaplní do posledního místa. Nejčastěji, vždy v pondělí a pátek, však stadion ve Wembley zaplňují diváci zvědaví na závody chrtů.

Na světě však nejsou jen tyto dva stadiony. Těch velkých a známých po celém světě je tolik, že popisovat každý zvlášť by bylo značně otravné. Proto nyní jen k těm největším perličkám.

A co ty ostatní?

Nejvíc velkých stadionů v jednom městě je v metropoli Buenos Aires. Město s téměř pěti miliony obyvatel má 11 stadionů s kapacitou od 30 000 do 115 000. Do osmi největších by se vešli všichni obyvatelé Brna a Ostravy.

Největší stadion světa měl stát v Berlíně. Němečtí projektanti chtěli překonat antické hipodromy římských císařů ze začátku našeho letopočtu a vyprojektovali stadion pro 400 000 diváků. Nebylo však z něj nic, protože plány pohltila válka. Dnes je největším světovým stánkem sportu náš Spartakiádní stadion na Strahově. Do svých betonových útrob může přijmout až 220 000 návštěvníků. Škoda jen, že není využit k žádnému účelu.

Fotbalový stadion Tehelné PoleČeskoslovensko ne-mělo žádné fotbalové giganty. Náš největší fotbalový stadion v Brně za Lužánkami měl kapacitu 50 000 diváků, tedy přibližně tolik, jako má bratislavské Tehelné pole. Rekord v česko-slovenské historické návštěvě drží právě bratislavský stadion. Souboj bratislavské Čiervené hvezdy s Glasgow Rangers 18. listopadu 1959 vidělo 60 000 diváků. Bylo to odvetné utkání prvního kola Poháru mistrů evropských zemí.