Luděk Nekuda

Hloupá pohádka

Byl jednou jeden král a ten měl hrozně ošklivou dceru. Kdo ji uviděl, zděsil se a začal zmatkovat. Princezna byla tak ošklivá, že v celém království nebylo ošklivější. Taková to byla krása. A ke všemu ještě byla zlá a ukvičená, měla sennou rýmu, psát neuměla vůbec a číst jenom ženské časopisy. Prostě hloupá tak, až oči přecházely. A do toho království přiletěl jednou strašlivý drak. – řval, mával křídlama a pil za letu rum. Ten den po drakově přistání přišel ke královi komorník, jehož úkolem bylo přinášet jenom špatné zprávy. Říkali mu Katastrofiól.

Katastrofiól:Přináším špatné zprávy Vašemu vysokému urození.

Král:Já vím, ty ponurý černý pavouku. Vlít nám sem drak a chce sežrat princeznu. Máme nějaké řešení?

Katastrofiól:Ovšemže máme, Vaše sáhodlouhosti. A dokonce jenom jedno. Dát mu ji.

Král:Co?!

Katastrofiól:Teda já bych mu ji ukázal a obluda se třeba zděsí a odletí.

Král:To nejde. Princezna neumí létat.

Katastrofiól:Já myslel draka.

Král:Ach toť! Ale i to se nám zdá poněkud riskantní.

(Tenkrát si, milé děti, králové říkali my stejně samozřejmě, jako si dnes my říkáme já.)

Král:Je pravda, že naše princezna rozhodně není hezká, ona vlastně není už ani ošklivá, ona na sebe nemá ještě vymyšlené slovo, ale je to naše dcera a není vyloučeno, že bychom ji oplakávali. To se tady hergot šůviks nenajde princ, který by se tomu drakovi postavil? Nebo aspoň chuďas s hráběma, vidlema nebo pluhem? Vždyť by dostali půlku království a princeznu za ženu!

Katastrofiól:To poslední bych nezdůrazňoval, Vaše osobní odpovědnosti. Ono by to u příslušného hrdiny mohlo vést k zaleknutí a útěku.

Král:A teď už začínám být zuřivé a nepříčetné! Tak co tedy máme dělat? Co?!

Katastrofiól:Ten drak, Vaše pracovní neschopnosti, se mi zdá nějaký blbý. Třeba bychom ho mohli odbýt nějakou jinou dívkou, kterou bych převlékl za princeznu. Drak se nažere a naše koza zůstane celá. Tak co, jsem váš malý, sladký intrikán?

Král:Počkej! To ale není jen tak, vzít si lecjaké děvče a udělat jí princeznou. Taková holka musí být inteligentní, mít maturitu, tři vysoký školy, funkci v Červeném kříži, musí umět pět jazyků, hrát tenis a zpívat árie u klavíru. Máme my vůbec něco takového v našem feudalistickém revíru?

Katastrofiól:Promiňte, ale z toho, co Vaše záchranná brzda ráčila vyjmenovat, nemá naše princezna vůbec nic. Obstojně hraje ragby a střílí z minometu, ale jinak…

Král:To je v pořádku, taky je to naše dcera. Ale my mluvíme o té, kterou bychom si jako dceru naadoptovali.

Katastrofiól:Uvědomujete si však Váš nechráněný přejezd, na jakou chvíli jen by ta poběhlice byla jeho dcerunkou? Ňam, ňam, kous, chramst, chramst – a holka má takříkajíc po funkčním období. Co kdybychom slevili z požadavků?

Král:No, já nevím. A co ten blb?

Katastrofiól:Kterého má Vaše vysokoškolské stipendium na mysli?

Král:No draka má na mysli Naše celostátní porada. To je opravdu takový tupec?

Katastrofiól:Je to famózní tupec. Je to extraliga tupců. Je to velehňup a supermogul. Natřikrát přistával ve vaší oboře, ječel přitom, prskal a nakonec si strašně rozbil huby o váš lovecký zámeček. Jedna hlava vygumovanější než druhá a tu sedmou má už jenom kvůli rovnováze. Ten nerozezná princeznu od pošty.

Král:Hm, hm. Hm, hm. Ty Katastrofiól, já tě včera viděl hrát tenis. Dobré to bylo…

Katastrofiól:Ale no… trochu hraju… Vaše kulturní a společenské středisko je příliš laskavé.

Král:A zpívat umíš, v Červeném kříži děláš vedoucího krevní skupiny… no… vzdělání máš, jednu školu vyšší než druhou… no…

Katastrofiól:Ale… to snad… Vaše zdokonalená soustavo řízení… dovoluji si blekotat…

Král:My tě zkrátka adoptujeme jako princeznu. My tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou. My tím zachráníme princeznu a zbavíme se záhrobního zjeva, který za náma leze se samými špatnými zprávami. My jsme to vymysleli geniálně, neboť jsme chytří šuhaji!

Katastrofiól:Milost, Vaše pracovní soboto, milost!

Král:Kec mec lívanec a ne milost, ty kuří noho. A styď se! Nosíš mi špatné zprávy, furt. A tobě řeknu jenom jednu a už se drolíš, ty sesuve.

Katastrofiól:Tak mi aspoň vystavte glejt, že jsem vaše dcera. Aby mě chátra neoplivávala… až půjdu v převleku k drakovi na večeři-í-í, uááá!

Král:Klidně. Na tu chvíli ti dám glejt s královským razidlem.

VypravěčVečer se komoří dopajdal na dámských podpatcích do obory. Drak byl namol, dvě hlavy spaly a pět hlav řvalo hladem. Když se před něj komoří postavil, zmlknul, prohlíd si ho a lekl se. Co? Ty jsi ta princezna? Ano. Jsem tuhá, šlachovitá a stará princezna, samá flaksa. A navíc jsem chlap! pravil komoří. A jak ti říkají? zeptalo se zvíře. Mně říkají – Česneková panenka. Já se na to vykašlu! zaječel drak. Kde je tady nejbližší hospoda s držkovou? Komoří mu ukázal, drak s hekáním, nadáváním a skřípáním dvě stě čtyřiadvaceti zubů požádal o povolení ke startu, vzlétl, nabil si čenichy o věž zámku a zmizel. Král seděl na trůnu, šťastně se usmívaje, přemýšlel, když tu se rozletěly dveře a s veselým klapotem podpatků vběhl komoří v paruce převlečený za princeznu.

Katastrofiól:Tatínku, tatínku! Já jsem porazila draka! Totiž statečný komoří ho vyhnal. Teda já su tak ščastná, taťko!

Král:Co si to dovoluješ, ty vohráblo, ty čoude, ty šlajsno, ty tuho, ty tunele, ty Hrochův Týne!

Katastrofiól:Vždyť jsem přece tvoje dcerulinka a chci za muže komořího. A ty mu dáš tu půlku království, viď, taťko?

Král:Co mi to tu to, to… co se mi to tu totok… ty jsi přece komoří!

Katastrofiól:A ne a ne! A při dívčím internátu stokrát ne! Jsem tvoje děvuška dceruška a mám na to glejt.

Král:Pozor na mě! Já mám tady… za ušima. Tak chci vidět komořího. Teď, hned. No, co? Aha!

Katastrofiól:Vari, paruko! Tu jsem, Vaše osvobozená domácnosti, tu.

Král:Tak chci vidět svoji adoptivní dceru. Hned. Teď… a beng… u!

Katastrofiól:Paruko, hop! Vždyť já jsem tady, ty můj táto korunovanej. A naval komořímu tu půlku království. A fofr – a ne tu zaostalou! Hezkou, jak tam mají manufakturu a komín!

Král:Aha… pozor! Ukaž, dcerunko, ten glejt, ověřím jeho pravost. Vida, roztrháme glejt a teď Naše vysoké napětí nevidí žádný glejt a královská dcera v tuto dobu pravidelně bere hodinu boxu v zámecké gorilí kleci. Takže ty jsi podvodnice a my tě dáme otrávit rybím tukem! Tak.

Katastrofiól:Milost, Vaše spojené ocelárny, já jsem se spletla, odvolávám, já jsem přece váš pavouk, váš černý kořen, no komoří! To já vám zachránil princeznu.

Král:Tak vidíš, jaká jsi rozumná komoří. Tak my ti tu půlku království dáme.

Katastrofiól:Dík, Vaše investiční výstavbo, díky, hurááá!

Král:A rovněž svou jedinou apokalyptickou dceru za ženu.

Katastrofiól:Milost, milost, hilfe! Dopřejte mi četnější smrt, Vaše Čs. akademie věd! Draku, vrať se! K noze! Domů! Sedni! Dej pac! Já chci být dneska sežranej!

No co co coco! Co ječíte, co chcete? Přece jsme už na začátku říkali, že tohle je hloupá pohádka! Zazvonil zvonec a pohádky je konec.