Luděk Nekuda

Říkej mi Klaus…

Já mě jmenuji Klaus Hasse. Během můj malý pobýt v Prag jsem tě vidím jenom jeden. Krát. A mohu vždy zapomenout ne. Ať píseň, kterou ti posiluji ve tvé těšké řeči, mluví místo já o mojí láska.

Tvůj úst
je rudý malina
a tvoje oka blau
to modré blumy jsou

Já vím
že láska v srdci můj
se porodila hned
jak vidím oko tvůj

Říkej mi Klaus
a já ti všecko na svět dám
můj velká láska malý haus
ty budeš v jeden flám

Říkej mi Klaus
ty jeden träumen Sonnenschein
jsem z toho tvého krásy aus
tvé srdce není tvrdé wie der Stein

Tvůj ňadra je jak Spitzen od moje rodná Alpy. Tůj řeč klingt jak zvon na krk od moje rodná alpská kráva. Jsi ještě mlád a víš o lásce nic. Já to vím, trotzdem já s tebou mluvil jsem jenom jednou. V hotelu Jalta. Ale to dělá nic. Všecko tě učím. I láska tě učím, i jódlovat tě učím. Musím tě ještě uvidět. Já budu skákati radost.

Já vím
tvé jméno ani ne
jen tvé vlasy zlaté
budu vzpomínáte.

Komm her
ty budeš šťastná sehr
až budeš mléko brát
co krava dává rád
říkej mi Klaus

Vzpomínej lásko na já. Já jsem u toho stolu u toho dveře seděl. Ty jsi byla jít u mě a dala jsi na mě smích. Já viděl jsem tvůj zub. Jeden, dva, mnoho zub. A ty jsi zaříkala mi to slovo - „kolik”? Já jsem v tu dobu uměl těšky ne nikoliv, a tak já odpověděl nic a ty weg. Dnes už umím a říkám: fünfundzwanzig, meine Liebe. Dvacet a pět roků jsem stár. Teď to víš už ano, tak přijď za já a krava a říkej mi Klaus…