Óda na Vír

Svatý Ambroži,
otče všeho míra!
Svatá Halino,
matko všech stesků!
Ležím na loži
a slyším výra,
mou duši nevinnou
ubíjí tisíce vřesků.
Chata pod Čeperkou
v té krajině krásné
stojí nad Vírem
opuštěna grandy.
Brzy však s baterkou
až v noci se zhasne
s Lubošem nad vínem
užijem si srandy.

Tato veršovánka měla komentáře, bohužel si je již nepamatuji. Pouze z doslechu vím od výše zmíněného Luboše, že se mi podařilo rozesmát při přednášce jistou Věrku K. (Dobře jí tak, nemá si číst v hodinách SMSky.)