Těžký život chemiků

Vy si tedy myslíte, že chemie je vždycky jen takový ten prášek, ke kterýmu, když přiblížíte sirku, tak to udělá bum a nebo dým? Tak tady máte, co jste chtěli! Vypsal jsem vám tady zážitky se světem pestrobarevných čmoudíků, jedovatých kyselin, u kterých jsem byl nebo je znám z doslechu, různých časopisů atd.

Chemik umývačem oken

Jeden potrhlý student, říkejme mu třeba Slintoflek, dostal zajímavý tip, jak umýt totálně zasraná okna u sebe na kolejích. To se vezme umělohmotný kýbl a udělá se pětiprocentní roztok kyseliny fluorovodíkové.

Jak Slintoflek uslyšel tuto výbornou radu, dal se hned po vyučování po pekelného díla. Vzal kyselinu, nalil jí do kýblu o něco méně, než kdyby chtěl dělat kýbl sirupu, doplnil vodou a dal se do umývání. Jak byl nadšený, když poté uléhal spokojeně do své postýlky.

Ráno se probudil, sklepává ze sebe peřinku, když tu… CO TO JE? Kde mám ruce?

Kde se stala chyba?

Onen dobrák našemu Slintoflekovi neřekl, že kyselina fluorovodíková je poměrně silná žíravina a nějaká živočišná tkáň je pro ni jako papírový oblek požárníků při požáru buše. A proto se probudil s ručičkami ohlodanýma na kost.

Silvestrovská taškařice taxikáře Hadrmáše

Taxikář Hadrmáš se rozhodl přivítat Nový rok 1996 ohňostrojem na dvorku svého rodinného domu. Za tím účelem si pořídil několik lešenářských trubek, které zapustil do sádrové kaše v truhlících na kytky. Jakmile kaše ztvrdla, odpalovací zařízení bylo podle něj hotovo. Tyto trubky naplnil nejmenovanou chemickou směsí, která za normálních okolností měla hořením vyvinout mohutný plamenný a zvukový efekt.

Od očitého svědka ze sousedství se zdroj dozvěděl zhruba toto:

„Dívali jsme se v televizi na hodiny, které odtikávaly konec roku. Potom jsme od sousedů uslyšeli strašný výbuch, který nám vyrazil sklo okna v obýváku. Manželku s dětmi jsem poslal pro jistotu do sklepa. Já sám jsem se přískoky a plazením vydal ven. Na zahradě u sousedů hořely keře rybízu. Atentát. Pomyslel jsem si, když Hadrmášová začala hulákat z okna, že to manžela zabilo. Ale ten vyběhl za vrata garáže a křičel, ať utíkáme. Vtom to bouchlo znovu a něco hořícího letělo rovnou k nám na verandu. Běžel jsem do domu a oheň na verandě uhasil montérkami, které tam visely. Potom to zase bouchlo, a když jsem se podíval k sousedům, viděl jsem, že padá strom a do vzduchu létají nějaké trosky. Potom to přestalo.“

Kde se stala chyba?

Taxikář Hadrmáš není asi velký praktik, asi bych si k němu do auta nesedl. Je možné, že by mne vezl z Řep do Dejvic přes Horní Počernice. Když se něco někam sádruje, kde to má nějakou dobu vydržet určitý vysoký tlak a teplotu, musí se to zasádrovat pořádně. To je pravidlo č. 1. A pravidlo č. 2 zní, že věc nebo místo, do kterého se něco sádruje musí opět splňovat zmiňované náležitosti. Ony truhlíky byly volně položené na místě přímo nezmiňovaném. Tudíž asi na stole. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak to je jako hrát hokej s molitanovým pukem.

Z Kosmy díky výbuchu Výbuchem

Učitel češtiny a dějepisu pan Pětiprd, který nikdy nemiloval chemii (takový nádherný obor, jak vidíte), se nechal přemluvit kamarády na trampské osadě, aby od kolegy učitele chemie obstaral chemikálie, s jejichž pomocí chtěli vyrobit osadní pekelný ohňostroj.

K výbuchu došlo už při experimentální zkoušce „jak to bude fungovat“. Nefungovalo to.

V kronice osady je událost vedena pod titulkem Výbuch na Hod boží. Výbušná směs sice fungovala, ale kolega chemik zapomněl upozornit kolegu češtináře na takovou banalitu, jako že je zapotřebí ji chránit před světlem, jinak má tendenci vybuchnout sama, bez toho, aby se jí někdo na něco ptal. Skutečnost byla taková, že ji trampští takychemici umístili do plechovky, kterou uložili mezi kameny táborového ohniště a odešli vyrábět bleskovici z prádelní šňůry. Docela dobrá intuice.

„Když to bouchlo, seděli jsme na verandě před mojí chatou. Prvně vyšlehl strašný plamen, potom začalo lítat kamení. Kus totemu jsme našli až na volejbalovém hřišti, spodek to rozmetalo na třísky. Kameny komplet rozflákaly lavice kolem a šerifovo křeslo vlítlo mezi lodě, zbylo z nich pár prkýnek a ohořelé plátno. Udírna byla doslova a do písmene v čudu, do stejného místa odlétlo i pár oken, štěstí, že to nevzalo kadibudku,“ vzpomíná pan Pětiprd. Ctihodný pan Pětiprd přišel touto událostí o pyšnou přezdívku Kosma, a dále je v osadní kronice veden jako Výbuch.

Kde se stala chyba?

Když je člověk blbej, tak je blbej a už mu to zůstane.

Nebezpečné šplouchání ve školní skříni

Kdysi před pár roky na brněnském chemprumu byl Den otevřených dveří. Žáci základních škol jsou na této akci poměrně silným způsobem oblbováni pokusy, které pak celé čtyři roky nebudou smět dělat ani doma pod hrozbou vyloučení ze školy. Při jednom takovém logistickém cvičení dva mí spolužáci se jmény Bum a Prásk prováděli na předváděčkách takový zajímavý pokus: To se takhle sesypou do plechové mističky dva prášky, pořádně se to promíchá a pak se do toho přidá kapička obyčejné třebas i destilované vody. Směs se vznítí, vznikne trochu jedovatého dýmu, který vypustíme čápům na komín (a pak proč mají jen jednu nohu…) a je nám zase dobře.

Spolužáka Práska napadla šílená myšlenka. Odsypou si trošku toho prášku a odvezou si jej domů a budou si sobecky nebezpečné šplouchnutí dělat v garáži. Vzali kovovou misku, odsypali a odnesli do třídy. Tam to strčili do skříně.

Po přestávce byla matematika s paní učitelkou Kadrnožkovou. Tak jsme se učili, učili, když tu slyším podivné syčení a vidím paní učitelku koukat s vypleštěnýma očima a duchaplně pootevřenými ústy dozadu na skříň. Tož sa otočím a vidím jak nikoli z mé cigarety, nýbrž z naší skříně stoupá dým a halí nás do mlžného oparu. Paní učitelka začala jednat.

„Není to jedovatý?“

„Ne, není,“ říká Bum.

„Aspoň doufám,“ přidává potichoučku Prásk.

„Tak otevřete okno, co tady sedíte jak pecky? Chcete, aby sem přišel ředitel?“

Kde se stala chyba?

I takovým zdatných chemikům a výbuchářům Bumovi a Práskovi (oba už vybouchli nejmíň jednou) se může někdy něco nepovést. Ale toto bylo poměrně drsné. Ti dva takyodborníci si neuvědomili, že vzduch, ve kterém žijeme, a který dýcháme, obsahuje jisté procento vzdušné vlhkosti. A tak ta směs do sebe natahovala vodu tak dlouho, až…

Kam s ním?

Zima přichází na slovácké Horňácko dost brzy. To zaskočilo pana Lezohnoje, majitele záhumenku, který nechal fůru hnoje namrznout na valníku a když ji svalil na pole, zjistil, že vidlemi tu fůru nerozhází, protože je tuhá mrazem. Jeho zeť, družstevní agronom a jako takový absolvent několika semestrů zemědělské chemie, vyrobil nálož složenou z vysypaných nábojů do brokovnice, vypomohl si aktivním uhlím ze staré plynové masky, stříbřenkou, jistým hnojivem a nejmenovanou další látkou. K inicializaci nálože zapuštěné do fůry hnoje použili náboj, pod kterým švagr zapálil kousek suchého lihu a výsledek šli sledovat s tchánem za vrata stodoly.

Následky výbuchu byly děsivé a takto je popisuje jeden z jeho iniciátorů.

„Jak to řachlo, prvně to udělalo takový atomový hřib z teho hnoja a to sa rozprsklo na všecky strany. Kusy toho hnoja prolétly střechou té stodoly a na hlavu sa nám sesypaly tašky, a jak povolil krov, šlo to všecko důle, museli smě uťékať jak o život. Súsedovi to vzalo vinohrad a v poli z turkyňů vznikla dálnica, že by tam projél kamión.

V domě bylo boží dopuštění. Hnůj a hlinu sme měli po celé ložnici aj v obýváku, v kredenci popadaly všecky sklinky aji památeční hrnky z Hostýnka. Odnésly to aji hodin po stařečkovi a Kristus na krucifixu přišél o nohy. Ulétli nám všecky holubi a koza přestala dojit, musela sa prodat. Súsed nás chcel žalovat, že mu stará začla koktat. Hasičí dojéli, až když bylo po všem, a náčelník tvrdil, že něco podobného viděl naposledy, když partyzáni vyhodili kdesi u Jihlavy do luftu muniční vlak.“

Kde se stala chyba?

Tak copak asi probíhá, když se z organické hmoty stává hnůj? Například tam vznikají nějaké plyny - methan atd. A proto to tolik bouchlo.

Nabíječka téměř typu perpeetum debile

Kdesi u Hradce Králové v rámci akce poručíme větru dešti se snažili tamější uvědomělí dělníci o spoutání živlu blesku. Schrastili bůhví jakým způsobem plný náklaďák vybitých monočlánků. Co jim to dalo práce, než to pomocí páječky a cínu pospojovali takovým způsobem, jak se patří. A potom, aby se dílo podařilo, čekali na bouřku. A čekali, a čekali, až bouřka přišla. Vyjeli s autem na kopec, vypustili pokusného draka a naháněly blesky. Když tu prásk, ohromný elektrický výboj sjel po drakovi na náklaďák a - já nevím, co se stalo, elektrotechnice rozumím, jak koza petrželi. Ty baterky vybouchly a náklaďák si to vzalo s sebou.

Ještě jednou ze světa elektrotechniky

Na SOŠ Blansko měli jednoho studenta, kterého bychom si mohli třeba pojmenovat Komínek. Jednou takhle v dílnách, když tam přišla zásilka nových diod, dal mistr tomuto našemu Komínkovi diody na přezkoušení. Milý Komíneček diody vzal a odnesl je někam stranou, vzal diody, pospojoval je do jednoho obvodu a připojil k síti. A nic. Nesvítily. Co se stalo? Zkusil to znovu - zase nic. Tak diody zase sbalil, jde za mistrem a suverénně povídá:

„Pane mistr, ty diody nefungují, jsou to nějaký zmetky.“

„Opravdu, a kolik jsi tam pustil napětí?“

„220 Voltů.“

Tak, teď se ukáže, jak rozumíte elektrotechnice, já to třeba nechápu.

Hasič

K tomu, aby vznikl výbuch, nemusí být jeho autor ani amatérským chemikem a ani nemusí mít v úmyslu nechat něco vybouchnout. Kdysi šel jeden člověk navštívit jistého jihočeského majitele chalupy, třeba pana Vápníka, který ji chtěl prodat. Když kupec vešel na dvůr, běhal po něm splašený kůň, z maštale se valil bílý dým a nějaký chlápek se vypotácel ven a mával rukama. Ten dobrý muž hasil vápno v chlévě tak, že je vysypal do žlabu a hadicí na ně lil vodu.

Nastal výbuch, po kterém se utrhl kůň, pak kráva, která mu navíc, k popáleninám od vápna, způsobila zlomeniny několika žeber a otřes mozku.

Kde se stala chyba?

Nevím, co bych k tomu dodal. I ten kůň a kráva byli inteligentnější než pan Vápník.

Nech krtka žít

Jistý policajt a soukromý zelinář, kupříkladu pan Krtkomráz, bojoval s krtkem tak, že do díry pod krtičákem nalil kanystr benzínu, a nevšiml si, že mu to teče až do žumpy. Po škrtnutí sirkou následoval výbuch, který zcela zničil veškerou úrodu na zahradě, ale co horšího, tlaková vlna z vybouchlé žumpy se prohnala potrubím až na záchod, kde bohu chvála nikdo neseděl. Jinak by skončil i s mísou u stropu. Hůře dopadla paní Krtkomrázová u kuchyňského dřezu.

„Muselo to být strašný, protože prvně vylítla z chalupy paní, za ní letěl dřez a nádobí a nakonec karma. Když jsem tam přijel, tak pan Krtkomráz seděl uprostřed naprosto zdevastovaný zahrady, měl ohořelý holínky a začouzenej rukáv, jednou rukou hladil třesoucí se manželku po hlavě a ve druhý držel kedlubnu a pořád jen blábolil, že všechno bude zase dobrý a že postaví novou chajdu.“

Kde se stala chyba?

Bez komentáře. Byl to přece policajt.